Další recenze

7. ledna 2008 v 17:30 | Mich@l |  Tycoon City: New York
New York, New York, nojo. A tak volám jako hrom, ať je tycoonů milion! A ono je. Tenhle nový si nabral skutečně velké sousto - jedno z nejslavnějších měst světa, známé pod familiérní přezdívkou Big Apple, Velké jablko. Chcete si někdo kousnout?

Vždycky jsem měl slabost pro New York. Nejdřív se mi líbily mrakodrapy, samozřejmě, sedmiletého kluka uchvátí tyhle monstrózní obelisky, v jejichž oknech se zrcadlově odráží okolní svět. A když znáte New York jen zprostředkovaně - skrze velkoformátové fotografické publikace za 499 korun a desítky ohraných videokazet s filmy, ve kterých se tím neuvěřitelným městem prohánějí žluté taxíky, Krotitelé duchů nebo svatořečení umělci Basquiat a nadranej Jackson Pollock - tak vám přijde jako skoro mytické sídlo multikulturních bohů. Jako starší jsem poznal jeho jinou tvář z píšniček Lou Reeda a těch všech, co do světa vyvrhlo hnízdo punku, legendární klub CBGB's. Patti Smith, Television, Ramones, Talking Heads a někde jinde na kafi uprostřed Greenwich Village osamělá Suzanne Vega, která mi tu teď mimochodem zpívá o klukovi, co skočil ze zvonice. To jsou věci.

Jenže hra Tycoon City: New York není o klucích, co skáčou ze zvonic, není o rozervaných básnících, předčítajících své verše v prvních patrech obchodů s racionální výživou a buddhistickými cingrlátky na rohu xté ulice a bůhvíjaké avenue, není o nahém kovbojovi na Times Square. A o čem tedy, když si vybrala za cíl právě srdce liberální Ameriky? Dobrá otázka.


Mít dolar za každý tycoon…

…je z recenzenta milionář. Sice se zdá, že hlavní vlna těchto vesměs únavných obchodních simulací (které dávno ztratily kouzlo časů, kdy držel monopol Chris Sawyer) zaplaťpánbůh pominula, ale pořád se najdou vývojáři, kterým přijde jako dobrý nápad se do dalšího tycoonu pustit. Těžko říct, jestli je motivuje stále ještě zisk, nebo spíš hrozba, že by Michal Rybka neměl co hrát. Každopádně teď lidé z Deep Red, mimo jiné autoři solidního a u nás v podstatě neznámého Monopoly Tycoon, přišli s nabídkou zahrát si na Mr. Bloomberga, nebo spíš Donalda Trumpa. Musí se jim nechat, že nabídka je to od pohledu celkem lákavá, ale pletl by se ten, kdo si snad myslí, že jde o pouhou variaci na Sim City. Kořeny TCNY vycházejí právě z Monopoly, ale pochopitelně se ubírají trochu jiným, podstatně komplexnějším směrem. V zásadě jde o to, že přebíráte roli začínajícího podnikatele či podnikatelky a je na vás, jak z původní investice vybudujete obchodní impérium v rámci hranic města. Tudíž zapomeňte na to, že byste v roli starosty řešili kriminalitu nebo fanatiky, trefující se vám letadly do okna kanceláře. Tady jde jen a pouze o tvrdý byznys a vycházení vstříc rozjuchaným newyorčanům.

Ti nezůstávají uniformními paňácy, ale mají samozřejmě různá zaměstnání a z nich vyplývající životní potřeby. Umělci (kterých je město plné i ve hře) vyhledávají galerie, kde by mohli vystavovat svá kontroverzní díla, a pak samozřejmě dekadentní bary a literární kavárny, v nichž ta samá díla pomluví všichni jejich kolegové. Naopak kancelářské krysy ocení spíš pohodlnou restauraci nebo fast food na dohled od kanceláře a večer si zajdou do fitka nebo s partnerem na nějaký hollywoodský trhák. Mezi tím vším se hemží studenti, poslíčci, policajti, hispánci, Čínani, a všichni touží po spoustě dalších kulturních i společenských vyžitích, protože tohle je přece New York a ten nikdy nespí. Detaily jsou ohromující a člověk skoro čeká, kdy zpoza nějakého rohu vyběhne Sarah-Jessica Parkerová na cestě za dalším milostným kotrmelcem nebo výprodejem kolekce bot. V tomhle ohledu virtuální New Yorku tepe naplno a propůjčuje celé hře dojem, že skutečně podnikáte na unikátním místě na Zemi. Ale když byla řeč o vycházení vstříc zákazníkům, všemu tomu mumraji ohlazuje hrany marketing hry, stopující úspěch politicky korektních Sims. A tady TCNY poprvé tvrdě naráží, tady se láme chleba a z výjimečného titulu se stává - produkt.

Me & Giuliani Down By The Schoolyard

Musíte mi odpustit, ale když už celou recenzi vehementně táhnu přes hudbu, takhle se jmenuje písnička od kapely !!! (vyslovuj "čk-čk-čk") a nevybíravým způsobem jde po krku newyorské radnici, to když si radní onehdy usmysleli, že skrouhnou křídla hudební produkci v tamních klubech. Tedy - kontroverze! Tedy - pravý opak toho, co nabízí TCNY. Jasně, být nekonfliktní je jedno z hlavních přikázání všech tycoonů s výjimkou těch záměrně kontroverzních. Ale v případě téhle nádhery cukrkandlové MTV zpracování zaostává a především New Yorku vůbec nesedí. Budiž, masovému hráči je něco takového absolutně putna (a je jen na tobě, čtenáři, jestli se považuješ za hráče masového nebo vybíravého), ale rozhodně je to krok zpátky co se vystoupení z davu týče. A musím připomínat, jak uniformní je právě dav obchodních simulací? Každopádně co určitě nenadchne hráče z libovolného pole vkusu, to je bezesporu koncepce ovládání. Ta jde na věc přes tabulky, tabulky a další tabulky. Nevzhledné tabulky! Sice se nehemží čísly, které sotva baví studenty ekonomie a znuděné matfyzáky, ale jinak jsou osinou v pozadí hratelnosti a brzdí jinak velice příjemné stavění domečků na mapě jednotlivých čtvrtí. S kamerou se nad domečky sice pohybuje jedna báseň, ale jak přijde řeč na nějakou konkrétní operaci, nastává kolotoč proklikávání okýnek, který v pokročilejších fázích hry ukrutně zdržuje. Ne, že by přímo ve hře šlo o čas, ale jinak jde o zastaralé plýtvání hráčovou trpělivostí. Ve srovnání s hardcore simulacemi zašlých časů je to sice pořád lahoda, ale píše se přece rok 2006, ne 93, a nejen konzolisté mají právo na pohodlí.
Hra nabízí cosi jako scénáře, ale v podstatě plyne od bodu A oklikou zpátky do bodu A, kdy jedinou výzvu i satisfakci představuje počet objektů na obrazovce a obsah vašeho či soupeřova konta. Když odhlédneme od sterilní orientace v nabídkách, samotné stavění je opravdu tím jediným zásadním, co TCNY přináší, a způsobů, jak potěšit své budovatelské já, zná milión. Nebo milión a půl. Samozřejmě je třeba brát v potaz již uvedené preference obyvatelstva a spoustu dalších okolností, které jsou funkčně provázané a ze simulačního hlediska jim lze těžko něco vytknout. Deep Red jsou zkušený tým a zároveň se raději neptám, kolik programového jádra mají s TCNY společné jejich předchozí hry. Výsledek je někde na půl cesty k plně profesionální prezentaci, kdy z něj sice na pohled netečou peníze jako tomu je v produktech EA, ale celkem úspěšně bohaté zázemí předstírá. Pokud hodlají autoři z Tycoon City udělat regulérní sérii, nabízím jako příštího adepta Prahu. Klidně mi nadávejte do pragocentriků, ale rozkrádat magistrát a lifrovat živly ze Sherwoodu, to by přece byla náramná zábava! Kolem a kolem, New York se jim povedl / nepovedl. Hraje se a vypadá tuze fajn, ale hrát by se mohl ještě mnohem lépe. Tváří se jako skutečný New York, ale rozhodně jako skutečný New York nepáchne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

který díl roller coaster tycoon je nejlepší

Roller coaster tycoon 1 12.2% (224)
Roller coaster tycoon 2 5.9% (108)
Roller coaster tycoon 3 56.7% (1042)
Roller coaster tycoon 1 a 2 2.7% (50)
Roller coaster tycoon 2 a 3 6% (110)
Roller coaster tycoon 1 a 3 4.6% (85)
Všechny 6.8% (124)
Žádný 5.1% (94)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama